KAROLÍNA ANTLOVÁ

KOUZELNÁ

volám v parných létech jak divoženka

při nocích u kapradí

za hudby nočního lesa

a při měsíci co ke mně ladí

volám sebe při tanci divé bosorky

vlasy mě odívají

studánka vlaží mé rty

a já tančím za světla i za té nejčernější tmy

skrývám tebe v ohnivých létech já víla roztančená

chladíš mě pod kůží

tvá vůně mě objímá

a pak sotva někdy může být za naší láskou poslední věta