VÍT KOLMAČKA
Zakutálený prsten
Tak poskrovnu perliček
v záclonách šedi
jako by zázrakem orel vyletěl z mlhy
krátce nad hlavami
mizející nad denním mořem
do tečky zapomnění
A ten okamžik
tak vlahý...
Že tu byl?
Že tu nebyl?
Za slovo
za pohled
za dotek
jsme vzájemně srostli
na mávnutí dlaně
Kohout nekokrhal....